Je to už delší doba, co jsem něco napsal, fakt se za to omlouvám. ( haha, kecám, chápeš?)
No, tak abych nějak začal. Minulý pátek jsem byl na třetím pokračování Hobbita. S knihou jsem byl obeznámen, četl jsem ji už dříve a děj jsem znal, i když bych si přál, aby ne. Z celého vesmíru Středozemě jsem více jak nadšený a určitým způsobem je to i můj fetiš. Film byl skvělý, až na pár momentů, kdy jsem si říkal, že by pan Jackson už měl přestat brát to LSD. Scéna kdy Legolas skáče po kamenech a gravitaci posílá elfími skoky doprdele. OUKEJ. Tohle jsem ještě zkousnul, ale v momentě, kdy jsem viděl Kiliho umřít a tím pádem nechat Tauriel trpět její nenaplněnou láskou jsem myslel, že kino vyhodím do vzduchu svojí negativní energií. Věděl jsem už po čtení, že umře. Ale tohle byla na mě až moc silná káva. Když jsem četl knihu, tolik jsem se nevzrušil nad smutně milostným příběhem Kiliho a Tauriel, ovšem ve filmu s těmi herci, jsem takříkajíc prožíval jejich lásku s nimi ( tak láskyplné..). Poté, co Kili umřel, tak jsem jen doufal, že ve filmové verzi se Peter Jackson smiluje a jejich láska obživne společně s Kilim, tak se ovšem nestalo, FUCK!
TOLKIENE! JÁ TĚ NENÁVIDÍM! NENÁVIDÍM! COPAK NEMŮŽEME MÍT ALESPOŇ JEDEN KRÁSNEJ KONEC MEZI ELFEM A TRPASLÍKEM?! Vážně si to posral Johne!
Abych se trochu odreagoval a uklidnil se, i když ne moc, tak se vrhnu na téma Vánoc.
Poprvé v životě, jsem měl radost z nakupování dárků pro druhé, vždy to byla taková nucená povinnost. Asi se můj přístup k Vánocům a celkově životu změnil poté, co jsem se uchýlil k emocím a ke své drahé polovičce (Hola Andy!). Našel jsem úplně perfektní dárek pro své rodiče a bratra. O dokonalém dárku své přítelkyni nemůžu mluvit, občas mi ten blog i čte, hihi. Měl jsem úžasnou radost a byl jsem ohledně Vánoc nadšený, jen jak to jde. Trošku to zabíjí fakt, že jsem svou lásku neviděl už třetí týden, už mi z toho hrabe.. Ale nevzdávám se! Každopádně všechna tahle pozitivní energie nějak postupem času mění a já se už nemůžu dočkat až uvidím výraz na jejich tvářích, až uvidí mé dárky. Jako zarytý anti-materialista se snažím vést svůj život spíše po duchovní cestě, ale tyhle dárky jsou nejspíš mým jediným přečinem, co se majetku a věcí týče, takže WHATEVER. Přál bych si trávit svátky se svou láskou, to se asi ovšem jen tak nestane, takže snad až spolu budeme bydlet.
Teda pokud mě do tý doby nezačne srát a hádat se jako moji rodiče. Je vážně neuvěřitelné, jak se lidé dokáží hádat kvůli ozdobám na stromeček, z toho bych se fakt zcvoknul.
No, to bude asi všechno, přemýšlel jsem nad rozsáhlejším a hlubším článkem ale tohle bylo to pravé ořechové pro mou spisovatelskou terapii. Až jednou napíšu fantasy knížku, dám si záležet na tom, aby zde vystupoval mužný Trpaslík a překrásná Elfka, ktěří by se mohli milovat až na věky věků, kdy Trpaslík umře na stáří a Elfka umře s ním na syndrom zlomeného srdce, jo, to zní dobře. A stanou se z nich ochránci zemí a budou mít spoustu přátel a následovatelů, jako bohové. Uff, už stačí jen zakomponovat draka a vypadá to na skvělý fantasy příběh!
VESELÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!
Příští rok to spolu rozjedeme, drahoušci.
Žádné komentáře:
Okomentovat