Minulost, Přítomnost a Budoucnost.

     Jednu věc o mě musíte vědět. Býval jsem hodně uzavřený a osamělý člověk. Většina věcí pro mě neměla smysl a často jsem přemýšlel, jestli vůbec můj život smysl má. Až moc jsem se upnul k logice, racionalizování vesmíru. Vesmír nedává smysl, život nedává smysl, láska nedává smysl, a neměly by. Některé věci podle mého názoru mají zůstat nezdůvodněny aby mohly být zázraky jakými jsou. Nikdy bych nevěřil, že se zamiluji, že potkám osobu, kterou bych mohl sledovat hodiny a pořád jen žasnout jak úžasná je.     Ale já ji našel, a už ji nikdy neopustím. Nebudu vám líčit náš milostný příběh, protože věřím, že jako všechny skvělé příběhy, by neměly být příliš opakovány. Budu ovšem psát o tom, co vše pro mě znamená jediný člověk, jediná žena z těch sedmi miliard lidí, co zde na planetě jsou.
     Jsem obstojný řečník a snad i spisovatel ale vím, že nikdy nebudu moct přesně popsat své city k ní. Je pro mě důležitá, je to člověk, kterého budu vždy potajmu sledovat. To, jak se dlouze připravuje, aby se cítila krásná i když ona je krásná vždy a všude. Její úsměv a grimasy, které mi vždy vykouzlí široký úsměv na tváři. Její upřímný smích, nejčastěji vznikající při trefné anekdotě ohledně toho, jaká jsem žumpa. Miluji fakt, že se občas sám nachytám, jak se na ni jen dlouze koukám a sám nevěřím tomu, co vidím, že opravdu existuje. Dříve jsem si dívku jako je ona vždy vysníval, osobu, která tady pro mě bude při každém mém zklamání a neúspěchu. Osoba, která mne pohání k tomu být lepším člověkem ale zůstávat sám sebou. Bože, její oči. Ty oči z kterých jsem šílel už dřív, jen co se na mě podívala. Stačila vteřina její pohledu a já věděl, že mi v žilách krev pumpuje rychleji, než po dlouhém tréninku. To, jak se naštve, když prohraje v Ignition a lehce si do postele, abych za ní přišel a pevně ji objal. Ten pocit který vzniká a existuje jen díky ní. To, jak pevně mě objímá a drží, jako by neměl přijít zítřek. jak zuřivě se dívá po všech holkách, které se na mě dívají až moc dlouho. To, jak mi dokáže vysvětlit věci, které sám nechápu. To, že mě občas nechá dát jí jídlo. Ty věci, které mi říká a já se nemusím bát, že by nebyly pravdivé, protože vím, že jsou. Jak mi dává najevo, že jsem pro ni ten jediný a nejlepší.
    Hrozně rád jsem dříve poslouchal písničku Tove Lo - Habits, než ji stihla zprznit Evropa 2. Byl to pro mě pocit, celá ta písnička je neuvěřitelný pocit toho, jak bez ní nedokážu žít. Toho, jak málo stačí a já se zblázním, když jí týden nevidím nebo když se na mě naštve. Dříve, když jsem ji nemohl říkat, jak moc jí miluji, tak ta písnička pro mne byla hymnou. "You're gone and I got to Stay High, to keep you of my mind."  Rád jsem trávil čas v otupělosti, protože jsem si nechtěl přiznat, že by mi na ní mohlo tolik záležet, že bych ji mohl milovat jen protože spolu mluvíme hodiny a hodiny na skypu. Jen protože mě nikdy nepřestane bavit. Poprvé, když jsem ji mohl políbit, jsem cítil, jak ve mě vše vře, jak nechci nikdy tenhle moment zapomenout, jak nechci už nikdy líbat jiné rty než ty její.
   Jednoho dne si ji vemu, jednoho dne jí a jejího otce požádám o ruku. Do té doby se náš příběh bude psát, a nebudu ho psát ani já ani ona, ale my, dohromady.