Hola! Nebo co já do hajzlu vím, zduř. Je to už nějakej pátek, co jsem něco napsal. Omlouvat se nebudu, spíš vám řeknu důvody. 1) Už dva měsíce mi nefunguje klávesnice na počítači a já jsem línej jít koupit novou. 2) Nějak jsem to teď měl těžký a bude to ještě těžší, takže asi tak, ale k tomu se dostaneme. Rozešli jsme se s Andy. Nemám ani tolik deprese z toho, že žena mého života už nebude v mém životě, jako spíš z toho, že pochybovat o své existenci není úplně vončo. Strašně mě to sere ale ona má na mnohem víc a já se nejdřív potřebuji nejspíš podívat na úplný dno života, abych si ji jednoho dne mohl mnohem víc vážit. Pořád pevně věřím že jednoho dne spolu opět budeme, přece jen je to moje první láska a doufám, že bude i poslední. Byl by to super pocit vědět, že umírám vedle ní a nemít výčitky. Můžu za to já jen tak mimochodem.
Poslední dobou se cítím jako největší kretén na planetě. Nic není zajímavý, nic není barevný, všechno je jen šedý a tou monotónní šedí je těžký jít aniž byste neupadli do absolutního nezájmu toho, co se kolem vás děje, protože je všechno šedý. Abyste to pochopili správně, když je vše šedé, tak nerozeznáváte barvy, tvary a tak je všechno vlastně velké šedé prázdno. Nějak mě to netrápí. Nejvíc mě ale serou všichni, co si myslí, že teď potřebuji hrozně velkou pomoc a říkají mi, že jim na mě záleží, a snaží se mi nějak pomoct. Dejte mi prosím chvíli pokoj a jen mě nechte sakra být. Aby tohle nevypadalo jako zpověď třináctileté slečny po ztrátě jejího milovaného psa, tak to trochu oživím. Právě čtu Catcher In The Rye, úžasná kniha zatím. Proč mi ale přijde, že všechny knihy doporučené jednou úžasnou profesorkou mají nádech náctiletého šíleného génia s dost vyhraněnými názory. Chtěl jsem napsat radikálními, ale to slovo zavání extremismem, takže spíš ne.
Poslouchám klidnější písničky, vzpomínám. Vím, že to nějak zvládnu, jen potřebuji čas. Potřeboval bych vypadnout někam na rok nebo na dva a odříznout se od světa, v kterém žiji. Například taková Asie, Japonsko přesněji. Mít sebou dost knih, luk a katanu. Naučit se žít sám a spokojeně. Jen teď nějak nevím, co se svým životem dál. Ale to už jsem nevěděl ani předtím. Nejhorší je, že je mi to nějak volný, to mě sere nejvíc. Mě by měl sakra zajímat můj život. Uvidíme co se stane. Pořád ale nějak tak věřím ve své sny a priority. Věřím tomu, že jednou budu úspěšný podnikatel ale i zručný chlap, milující manžel a oddaný otec. Věřím i v ty tři výšky, který prostě udělám.. jen tohle je podle mě moje flegmatický období a to se prostě musí přečkat. Až od života dostanu takovou facku, jakou bych zasloužil, tak budu vědět, že je čas na změnu. Jen si teď chci užívat každého dne a samoty. Je v pohodě nevědět co se svým životem? Jdu na anglickou soutěž za pár dní, tak uvidíme co se z toho vysmolí, ale chtěl bych ji vyhrát.
Napsal jsem vám už někdy, že chodím už třetím měsícem do autoškoly? Nechápu, proč se za tím každej vocas tak honí, je to jen auto proboha, není to žádná morální hodnota, to bych možná pochopil. No každopádně tam chodím jednou tak za dva, tři týdny jen aby se neřeklo. Rodiče na tom celkem dost trvají. Přál bych si, aby nebyla Neděle ale jen neznámý časový úsek mezi Sobotou a Nedělí, který trvá alespoň tak tři,čtyři měsíce. Ležet, číst, koukat, číst, ležet, brečet, střílet z luku, bojovat s katanou a lítat. Jo, chtěl bych hodně moc lítat, takže doufám, že se ještě dožiji věku, kdy budou existovat umělá křídla.
Jeden z mých největších snů - Chtěl bych se stát hrdinou, mít v ruce katanu, která bude mít nádhernou čepel obalenou oranžově žlutými plameny. Letět nad Prahu a bojovat proti stovkám nepřátel Země, třeba Gargoyly, Sucuby, Draci , něco takového. Letěl bych do nebes bojoval a umřel chráníc lidi které miluji a vlastně všechny lidi, protože i když mě drtivá z nich denně přesvědčuje, že ani jeden z nás nestojí za záchranu, tak jako celek jsme celkem fajn parta, my lidi. Ještě předtím bych ale chtěl zaletět k ní a říct jí, že jsem ji vždy miloval a vždy budu. Poté mít grandiózní pohřeb kde bude spousta slavných lidí a budou tam mluvit lidi, které bych vybral. Můj bratr, nejlepší kamarád, máma a Ona.
Žádné komentáře:
Okomentovat