Hola! Tak kde začít, vzhledem k tomu, že tenhle blog vedu asi jako svůj život, tak časté příspěvky nějak nepřicházejí, ale když už přijdou, stojí to za to (haha). Začal bych asi tím, že jsme s Andy spolu. Nějak se nám podařilo vysvětlit si, proč jsme se chovali jako čur*ci a pochopili, co bylo špatně. Dost zajímavá a hodně poučná zkušenost. Vlastně je teď zase všechno lepší, sice jsem nemocnej a týden zatahuju školu (klasika) ale vím, že to nějak hodím do kupy a bude to v cajku.
Začalo se dařit. S Andy jsme si vlastně dali pauzu tak na týden, ale nějak jsem měl napilno žitím svého úžasného života, tak jsem o tom nemohl moc psát. Nechci, aby to vypadalo tak, že se můj život točí kolem ní ale tak trošku to tak je. Píšu o věcech které řeším, které chci nějak ventilovat, bohudík nemusím nijak ventilovat povinnosti, práci a školu, protože tyhle věci mi od té doby, co mám v hlavě klid, jdou samy.
Táta se vrátil z Bolívie, kde byl na celej měsíc zase. Dost velká úleva. Mamku mám fakt rád, ale zvlášť v době, kdy začala menstruovat a měla problémy se spaním to už na mě bylo celkem dost. Jsem celkem empatický co se týče bolesti a dost jsem se naučil o chování žen ale stále mě má co překvapovat, zvlášť co se týče ženských výroků během periody. Menší nápověda pánové, když žena mluví o svém problému, vlastně o něm nezavře hubu, tak prostě nehledá řešení u vás, jak by se mohlo zdát z mužského hlediska logické. Ona to řešení už dávno má, jen u vás hledá jisté pochopení a bohužel jste měl asi tu smůlu, že v dosahu nebyla žádná její kamarádka, které by hodiny nadávala a stěžovala si do telefonu, aby potom za vámi přišla plna něhy a lásky, potom co jí slyšíte na vás pyskovat dvě a půl hodiny v kuse. Trošku to tu romantickou chvíli, kdy se láskyplně přitulí, zabíjí.
Moje máma je šílená. Tohle je fakt, který už jsem dávno zjistil, pomohlo mi to pochopit, proč mám tak velkou zálibu v šílených ženách. Jsem tak vychovaný, nejspíš bych nestrpěl ženu, které vlastně nic řešit nemusí a nepotřebuje a vždy vás poslechne. Rád argumentuji a ještě radši argumentuji s někým, kdo na to má. Perfektní příklad je moje přítelkyně. Když se o něčem bavíme, i přes mužské narážky na ženskou logiku ji ona umí používat dokonale. Dokonce to někdy zachází do bodu, kdy couvnu dva, tři kroky zpátky a říkám si "Ty vole, ona má fakt pravdu." To je asi hodně důležitý, umět přiznat, když tu pravdu nemáte. Naštěstí už to umím, občas se s tím lehce peru ale vlastně už je to v cajku.
Můj táta je šíleně klidný. Do určitého bodu, kdy mámina agonie se stává jeho skrz hlasitý řev jejich hlasivek. Táta je perfektní ukázka moudrého muže. Lehce mu závidím ten ledový klid, s kterým dokáže řešit problémy, protože upřímně jsem spíš po mámě, co se chování týče. Nečekám, že tomu uvěříte ale občas dokážu být i hysterka, ale fakt málokdy.
Tak nějak jsem se smířil s tím, že jsem sebestředný pako. Tohle je dost těžce vysvětlitelné, ale zkusím to. Mé chování vůči mým přátelům, přítelkyni a rodině, vlastně zkráceně lidech na kterých mi fakt záleží, se dá popsat jako anti-sobecké. Bohužel poté přichází na řadu můj ústní projev po kterém se většině lidí, kteří mě neznají chce zvracet. Ano, mám ucelené a občasně radikální názory. Jsem fanoušek Darwinismu.
Představte si svět: kde vlastně jakákoliv lidská potřeba humanity zaniká a vládne evoluce. Silnější pes mrdá. Přirozený výběr, selekce a odloučení hloupých a zbytečných vrstev lidstva. Jen si to představte, země, kde je vlastně každý sobecký ču*ák a jeho jediným zájmem je přežít a žít v co nejvyšší úrovni. V našich podmínkách by to podle mě dost připomínalo některý z apokalyptických filmů, kde se lidé vraždí kvůli konzervě špenátu.
- Tohle bych samozřejmě nechtěl ale představa je to zábavná.
Žádné komentáře:
Okomentovat