Hola! Kdyby jste se někdo zajímal, dneska jsem měl pěkně zkurvenej den. Nejdřív zachráním život slepci na Masaryčce u tramvají ( u čehož jsem málem vydechnul naposled protože tramvaják tu bagetu prostě dojíst musel... ok) což zase tak strašné není, až na to, že vám to z krevního oběhu v těle udělá horskou dráhu a vám se mlží svět před očima. Ale fakt, že mi na záchodě spadne mobil do vody, to už je vážně k vynasrání. Série dalších malicherných leč šíleně otravných incidentů vypustím, protože aby jste chápali moji úroveň nasranosti, museli by jste chodit v mých botech.
ALE NÁM TO NEVADÍ, MY SE MILUJEME.
Obracím list, kašlu na to a své myšlenky upnu k něčemu pozitivnějšímu. Dnes bych se s vámi
(Hah,dělám, jakoby ten blog četl někdo jinej než přítelkyně.) chtěl podělit o určitý způsob uvažování, a celkovou filosofii života (jak článek možná napovídá...)
Je to jednoduché! Nečekejte, že po dočtení článku začnete bojovat s impériem, nosit sandále a plášť a spát vedle mladých dívek aby jste si zachovali cudnost. ( Plusové body, kdo ví o koho jde.) Jako prakticky vše v životě, i tenhle způsob uvažování trénujete a zdokonalujete aplikací.
Berte co nejvíce pozitivního a co nejméně negativního, jak to jen jde. Nejde jen o to, život žít. Jde o to si ho užít. Všimli jste si někdy, jak lehce kategorizovat se lidi na ulici dají?
Sám pro ně mám 3 škatulata (neškatulkuji lidi ale jejich pózy)
1) Pan Business Man - vlastně jde o většinu lidí, které uvidíte pracovat i na ulici, volají, čtou si noviny, probírají koho okradou tentokrát s panem kolegou, jejich pohled je dost nepřítomný a vlastně tam na té ulici ani nejsou, jen jí prolétávají, protože pořád někam spěchají.
2) Paris Hiltonky - tohle vám muselo dojít samo. Jde o ty typy žen, které se ulící nesou tak, aby na jejich nové oblečení, parfém, paruku, nehty a brýle bylo kurevsky dobře vidět, vlastně vám to rvou přímo do xichtu, jen aby jste viděli, jak vás materialisticky pochcávají. Gratuluju.
3) Ňoumové - Tohle vám také nejspíš došlo samo, jde o ten typ lidí, co se ulící táhnou. dělají, že neexistují, koukají do země a nesnáší svět za to, že nesnáší sebe.
Neříkám, ať za každou cenu vyčníváte z davu, naopak, někdy je velmi výhodné se do něj schovat, jako třeba když řvete na policajty a ti pak přijdou blíž.. prostě výhodné. Ale velmi důležité, je sakra i tu blbou chůzi někam pořádně prožít. (Víte co by za to vozíčkář dal?!)
Můj osobní příklad : Jdu ulicí, poslouchám hudbu ve sluchátkách a cejtím se jak král, nevadí, že nejsem, stačí, že se tak cítím. Občas si poskočím do rytmu, když cítím velkej refrén, tak to plně prožívám, jde o to, že se nenechám společenskou normou omezovat a nechat si diktovat i jak mám chodit na veřejnosti. Tulem jsem šel na Andělu do knihovny. Jdu od metra a nic mě prostě nerozhodí, štráduju si to jak král a občas hodím vočkem a usměju se na prostého člověka, muže i ženu (udělá jim to prostě radost a vám to neuškodí se na někoho hezky usmát) a jdu si dál, když procházím kolem kostela a zde projíždí policejní auto, tak začnu tancovat. Policajti čumí jak péro z divanu "Co to sakra je?! Jakto, že nechodí jako každý jiný normální mentálně zdraví člověk potichu, nenápadně tak aby zapadal?!" Kašlu na ně, nijak je tím neobtěžuji, možná svým optimismem a to je může pěkně vynasrat, ale tím se prostě nenechám omezit. Užijte si život. Běhejte, zpívejte a to vše i na ulici sakra!
Co se asi stane, když budeme všichni posraní něco udělat jen aby jsme náhodou někomu nepřekáželi?
To je totiž přesně ten způsob myšlení k smrti. K smrti zatraceně blízko.
Žádné komentáře:
Okomentovat