Měl jsi méně milovat, méně se starat,
protože tvá touha vše napravit a zlepšit
tě pošle do nešťastných a trpících řad.
Když jsi sám, mobil nezvoní, zprávy nechodí,
slova dochází a tvá duše pomalu uchází.
Přebytečný zdá se každý další výdech.
Prosím, dejte mi někdo naději, že to takhle neskončí,
i když zkušenost mi říká, že tě někdo opouští.
Němota, stud a trápení mne provází, zatnout zuby,
skočit, dotknout se dna a osud vyvrátit.
Příslibem lásky a krevní podobnosti dožadujeme se pozornosti, lásky a zájmu.
To nás dělí křehkými, lpění na usmyslení druhých, bez nich se můžeme zabíti.
Ale oni, jak ve zvyku to bývá, naši svíčku lidskosti, jak náš život,
pomalu ale jistě sfukují do temna černé slabosti.
Kde život náš končí a z něhož vyvstává, stejně to vše už končí,
naše píseň, za doprovodu malichernosti a hluchoty, doznívá.
Žádné komentáře:
Okomentovat