Hola! Jsem nasranej, tak se alespoň trochu odreaguju.
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak moc chceme aby lidi spadali do všech našich škatulek?
Jakmile tam ovšem nespadají, tak pro každou odchylku máme jméno.
Egoista - člověk zahleděný sám do sebe s notnou dávkou namyšlenosti.
Jako kurva vážně?! Lidé jsou ubozí, většina z nich trpí velkými problémy s přijmutí sebe samotného jaký je, sebevědomí je pro ně arogance a namyšlenost, pardon ale kdy se kurva stala ta změna, že věřit v sebe, nebát se to dát najevo přešlo v aroganci a namyšlenost?
Moje přítelkyně tohle prostě nechápe, nevím jak to vysvětlit, ale hodně dlouho dobu mě přesvědčovala o tom, že jsem arogantní, když lidem říkám co mají dělat a jak to mají dělat když tam od toho jsem..... wow, ok just fucking wow. Dokážu pochopit, že arogantní člověk je nepříjemný jak... hřídel ale lidské škatulky jsou prostě špatné a slabošské.
Přijímat věci a lidi takové jací a jaké jsou, to mi přijde správné. Když někoho nemám rád kvůli jeho názorům, nesnažím se ho sobecky změnit abych měl o kamaráda víc, prostě se o něj nezajímám, ale respektuji to, jaký je.
Jako lidé máme potřebu všemu porozumět, vše chápat abychom se cítili bezpečně, setkáte-li se s člověkem, kterého absolutně nechápete, nerozumíte mu 90% lidí řekne, že je divný, šílený nebo že z něj mají strach. Ano, on totiž nevyhovuje našim škatulkám a my jsme tudíž v prdeli když něco není zaškatulkováno. Co kdybychom toho člověka prostě poslouchali a snažili se ho pochopit? Nie, radšej o něm během 15 vteřinové konverzace prohlásit, že je to debilní pošuk.
Znáte ten moment... kdy prostě vše plyne kolem vás a vám se nechci plynout s tím? Často nadávám na čas, tu svini, která se upravuje přesně podle toho, jak moc se mi to nehodí. Ale chápu to, přijímám to, zkontroluju hodinky a vidím, že zase hraje v můj neprospěch. V ten moment mne zachraňuje moje předvídavost, přijmul jsem čas jaký je. Nepodrobil se mu, jen ho přijmul. Upravil jsem si své potřeby a plány dle jeho nekonečného tápání tik tak. Přijímám.
Potkám-li vás někdy, věřte mi, že vás nezavrhnu. I kdyby jste dělali vše, co nesnáším a nemám rád, tak vás prostě přijmu a nechám vás takovými, jací jste, protože i když mne nevyhovujete, pro někoho to, jací jste bude znamenat celý svět. Bude vás milovat. Bude vás milovat vždy a všude, za všech podmínek. Nebude mu (ji) vadit, že jste neučesáni, neumyti, protože ten žhnoucí plamen vaší osoby ještě nezhasl, nezhasl do doby, dokud se dobrovolně neodevzdáte lidským škatulkám a otupující brusce zvané společenské normy. Neznám vás, neznám vás nikoho, jen vás prosím, neměňte se, nechtějte se připojit, jste úžasní a dokonalí jací jste a to vám snad už nikdo nikdy nevezme.
PS: Jediný případ.. jediná výjimka v tomto případě neměnnosti je pouze to, pokud vaše srdce touží ubližovat druhým, ale kdo se takový rodí? Nikdo, to nechuť kypící ve škatulkách z nás dělá vrahy, zrůdy. Náš vlastní systém tvoří bolest tím, že vás nenechá být takovými, jací jste. Ale nebojte, já vás takového vždy přijmu, rád si s vámi promluvím, i když mě poté budete chtít bodnout katanou do srdce.
Žádné komentáře:
Okomentovat