- Empatie - neboli vcítění označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky.
- Soucit - schopnost sdílení emoce druhých lidí a prožívání jich s nimi
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak by vypadal náš svět kdyby se tyto dva sociálně
žádané prvky emocionální stránky lidé vyučovali ve škole?
Například, chodíte do školy, jdete na hodinu matematiky, češtiny a poté na pohodovou hodinu Empatie a Soucítění. Představte si svět, kde všichni lidé jsou od malička vedeni k porozumění a chápání druhých, nejen sebe.
Od malička nás všichni učí rozpoznávat naše emoce, naše potřeby, naše touhy. Světu a ostatním lidem rozumíme jen díky tomu, že emoce které pociťujeme rozpoznáme u druhých, zjišťujeme, že vlastně nejsou tak odlišné a unikátní.. ale tam to tak končí.
Většina lidí v dnešní době považuje soucítění a shovívavost za slabošství, náš zájem se upírá vůči těm novým hodinkám, které JÁ prostě potřebuji a hrozně moc chci! Poctivě si šetříme korunky abychom si udělali radost i když vidíme muže bez domova žebrat o koruny na oběd, či základnější potřeby.
Tyto situace naší sebestřednosti si naštěstí dokážeme plně obhájit.
" Stejně ty peníze jen prochlastá, jako většina bezdomovců!"
" Měl šanci v životě něco dokázat, je to jeho chyba, že takhle dopadl."
" Proč bych se měl starat o druhé lidi když si sotva koupím ty hodinky?"
Neříkám, že se hned máme všichni stát filantropy a začít život žít nematerialisticky a myslet na druhé více než na sebe, i když to by bylo zku*veně úžasné..
Jestli tenhle článek má nést určitou zprávu, tak je to spíše upomínka toho, co všichni víme ale hrdinsky jsme rozhodnuti ignorovat. Druzí lidé mají také pocity, některé vaše poznámky se mohou skutečně dotknout druhých.
" Co myslela Klára tou poznámkou ve třídě?"
" Proč mi tohle říká.. vážně si myslí, že jsem tlustá?"
" To se vážně směje mé nové mikině? Mě se tak líbí.. oni se mi kvůli ní smějí..."
Přemýšlíme ještě vůbec nad tím co říkáme? Ve většině případů se můžu shodnout na tom, že spoustu věcí vypouštíme z pusy bezmyšlenkovitě, naučili jsme se být drzými, drsnými a kdokoliv nás urazí, toho pošleme do p*či.
Položím zde upřímnou otázku. Kdy naposledy jste se vědomě snažili vcítit do druhé osoby a sdílet jejich bolest, smutek či jinou negativní emoci?
(U těch pozitivních to ještě umíme, sex, radost, stav alkoholového přátelského opojení..)
Je to určitá absurdita dnešní generace. Při komunikaci s naštvaným člověkem se snažím zjistit jednoduchou otázkou " Jak moc by tohle naštvalo mě?"
Věřte tomu nebo ne, existovala doba kdy na empatii a soucitu záležel osud lidstva.
Verbální komunikační schopnosti ještě nebyly tak dokonalé.. a tak se lidstvo muselo domlouvat skrze jednodušší způsob, emoce.
Není náhoda, že všichni lidé máme synchronizovány rozeznávací schopnosti u většiny emocí, je to komunikační prostředek, který jsme si vybrali nepoužívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat