Priority, empatie a soucit část II.

   Hola!  V dnešní době se často potkávám s lidmi, o kterých vím, že jejich priority jsou něčím, na co nemají odvahu se sami sebe zeptat. Něco malého jsem pro vás připravil, vzhledem k tomu, že svůj život organizovaně jako robot nejspíš nikdo z nás nevede, tak se vlastně často stává, že děláme věci a vlastně ani pořádně nevíme proč.

    Přemýšleli jste upřímně někdy nad tím jaké aktivity děláte a za co utrácíte?
                                                              BOOOM.
 Ať chcete nebo ne, tohle vám to ukáže. Grafy jsou celkem jasné, stačí doplnit aktivity a materialistické přežitky, za které utrácíte.

    Nechám tohle, ať se to prostě vsákne do vaší hlavy a zkuste pobavit hlavně sami sebe výsledky, které vám z toho vylezou. Vlastně zjistíte, že většinu peněz utrácíte za hovadiny a většinu času proflákáte něčím nedůležitým.

    Empatie a soucit část II. - Představte si, že se obojí učíme již od dětství ve školkách a školách, základy empatie a soucitu.  Nechci dělat, že sem sežral všechnu moudrost světa, ale občas se tak prostě cítím. Výukou těchto dvou prvků od malého věku by došlo k zcela divnému jevu
 - My jako lidé bychom začali myslet i na jiné než na nás samotné! 

   Základní problém komunikace v 21. století je jednoduchý - je nám u p*dele, jak vnímá konflikt druhá osoba a soustředíme se pouze na naše křivdy a bolístky. Součást řešení problému je pochopení argumentů druhé strany, pochopit proč se tak cítí a jak to můžeme vyřešit.

   Dám vám příklad. Většina komunikačních problémů vzniká z prosté debility lidí a zamotává se tak ve smyčku stěžování, kdy už ani nejde o to vyřešit problém, ale způsobit tomu druhému alespoň takovou bolístku, jakou způsobil on vám.
"Ž :  Kde jsi jako byl? Normálně se vracíš z práce přesně v 8."
"M : Byl jsem s chlapama na pivu, tak to nemusíš zase hrotit."
"Ž :  Aha. Takže já to hrotím? Ale to, že tady dělám všechno a ty nic ti samozřejmě nevadí."
"M : Proto jsem šel s chlapama na pivo, ti alespoň neprudí hned jak přijdu."

     Většina z nás, kdo už byl v dlouhodobém vztahu ví, že se takovýmhle přestřelkám prostě nevyhne.
                     Pojďme zkusit vymyslet, jak nám zde pomůže Empatie a Soucit.

  Místo toho, aby muž odpálkoval ženu, zkusí pochopit proč je evidentně nepříjemná.
  Místo toho, aby byla žena pasivně agresivní, zkusí sdělit muži své obavy.

   Tak a teď vám ukážu, jak by konverzace mohla vypadat, kdyby k sobě muž a žena byli upřímní, sdíleli a naslouchali názoru protějšku.

"Ž : Kde jsi byl zlato? Chyběl si mi, přibírám a mám strach, že mi utečeš s jinou."
"M: Ahoj lásko, s klukama na pivu, promiň měl jsem ti dát vědět. O to se ale vůbec bát nemusíš, protože nevím kde bych našel tak skvělou ženu, která by mě snášela."
"Ž: Ty jsi můj manžel skvělej! Nechceš jít společně uvařit a pomoc mi uklidit? Mám pocit, že jsem tu na vše sama."
"M: Jsem unavený. ale rád ti pomůžu, přece jen je to NAŠE domácnost."

Já nevím jak sakra vy, ale radši si vyberu tu druhou možnost, v každém případě. Jde o jednoduchou věc, místo toho, abychom do konfliktu spadli a začali slovně válčit, zkusme pochopit, proč protějšek jedná tak jak jedná a pomoct mu vyřešit strach či problém, který má.
    

Jsme lidé, občas jsme pořádná hovada a chováme se jak infantilní puberťáci.
    Na nás jen je, abychom se tak chovali co nejméně a když už, tak sklopili hlavu a omluvili se.